čtvrtek 18. října 2018

Hádej, hádej, panáčku …

Knižní debut britské autorky C.J.Tudor nás zavede do poklidného města Anderbury k partě dětí, kterým k životu stačí pár kamarádů, hry a balíček kříd …

Román je psán v podobném duchu, jako kniha Stephena Kinga: To. Autorka se nechala inspirovat několika motivy, z nichž zmíním hlavně pospolitost a rozbíhavost lidských vztahů nejen mezi přáteli, ale také v rodině, dále šikanu, obavy, noční můry a velmi tenkou hranici mezi skutečností a fikcí. Vše zasadila do nového příběhu a obohatila vlastními fantazijními prvky. Výsledkem je napínavý román, který své čtenáře nenechá spát.

Celým příběhem nás provází dvanáctiletý Eddie a jeho o třicet let starší já. Kapitoly se střídají, jednu chvíli jsme v době Eddieho dětství, stavíme bunkry, bojujeme proti nepřátelům a kreslíme si křídami po zemi, v druhou chvíli bojujeme s nočními můrami a nacházíme zdi pokreslené panáčky s oddělenými částmi těla.

Křídy po chvíli svého působení přestávají plnit svou původní roli a stávají se nástrojem pro zviditelnění symbolů, které s nevinnou dětskou hrou nemají skrz naskrz nic společného. Symbolika panáčků, kteří se zjevují na cestách, dovádí hlavní h
rdiny k úzkým cestám do lesů, kde za stromy číhá smrt.

Eddieho dospělé já tráví hodně času vzpomínkami, které čtenáře postupně přivedou až k traumatu, jež snaží vytěsnit ze svého života. A když už se zdá, že by zase mohlo být dobře, ozve se jeho starý přítel a věci, které byly kdysi zameteny pod koberec, znovu ožívají.

A právě u vzpomínek bych se ráda na chvíli zastavila. Dost často se totiž stává, že takové střídání minulosti s přítomností působí zmateně. Není to ale případ Kříďáka. C.J.Tudor vytvořila celistvý, na sebe navazující text, který žádný dojem chaosu nevyvolává.

V Kříďákovi nalezneme spleť nesmírně zajímavých postav dohromady tvořících barevnou směs různých charakterů, kdy každý z nich sehrává nezastupitelnou roli. Navíc ve spolupráci s prostředím, které C.J.Tudor vytvořila, sklouzne čtenář mezi řádky a bude všechno prožívat takřka na vlastní kůži.

Příjemným oživením byly dialogy. Eddie už coby dítě vyniká ve více či méně ironických poznámkách, které ostatně neucházejí ani dalším postavám. Postavy jsou uvěřitelné a vystupují se vším, co k nim v rámci jejich věku patří.


Atmosféra knihy se rozbíhá a zase stmeluje, autorka umí úderně rozrazit klid a pohodu, která zrovna převládá. Nezachází do zbytečných slepých uliček a po lžičkách rozmotává klubko nejasností.

Autorka do své knihy zahrnula strach, pocit viny, křivdu, víru, šikanu i přátelství, a to vše v dokonale vyváženém poměru. Kniha není na začátku lepší než na jejím konci. Je pořád stejně dobrá, jen s jednou chybou – za poslední stranou už nenásleduje další.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Kontaktní formulář

Název

E-mail *

Vzkaz *